Historie koberců

Umění výroby koberců bylo pravděpodobně vyvinuto na pláních střední Asie před několika tisíci lety. Kočovní lovci a pastevci potřebovali nějakou ochranu před studenými zimami a také něco snadněji manipulovatelného než ovčí kůže, nebo kožešiny zvířat. Co by se dalo dobře složit, přestěhovat a zase rozbalit. Současně taktéž vytvořit ozdoby ve svých stanech, což bylo možnou snahou docílit odlišení jednotlivých rodinných klanů. Materiály používané pro výrobu příze osnovy, útku a vlasového útku pocházel z vlastních stád koz a ovcí.

Technika jednoduchého tkaní, například plátnovou vazbou, kdy se pravidelně střídají osnovní a útkové příze byla známá již dlouho. Zřejmě jako inspirace ve vzhledu srsti zvířat byla objevena forma, vkládání a vyvázání útkové příze do základní vazby, tato příze pak volně visela ze základní tkaniny. Pravidelným opakováním této vázací techniky se docílilo toho, že látka získala vlas, a různou výškou jeho sestřihnutím šlo docílit různě silné tkaniny. Tím dostala tkanina větší objem a hřejivost. První produkty nebyly zřejmě dokonalé a víc, než estetickou funkci takového výrobku hrála funkce užitková. Asi velmi podobné těmto prvním proto-kobercům, by se daly přirovnat dnešní koberce typu Gabeh, jednobarevné zdobené jen nepravidelným střídáním různých dávek přízí anebo vyzdobené jednoduchými geometrickými nebo křivočarými vzory.

Na takovou výrobu se používaly jednoduché stavy, tvořené dvěma ráhny, mezi nimiž byly nataženy v určité šířce a délce osnovní příze. Ráhna byla připevněna k zemi kolíky, aby se docílilo určitého a stálého napětí osnovních přízí. Mezi ně se protahovala útková příze a v opakovaných intervalech jednoho nebo dvou řádků útkových přízí se vyvazovaly v následujícím řádku ještě vlasové příze a ty se opět dorazem dalších útkových nití připevnily. Dnes je tento způsob výroby ještě hojně užíván právě při výrobě koberců pocházející z domácí výroby nomádů a polo nomádů (kočovných a polokočovných pastevců) jež obývají asijské země jako Írán, Afghánistán, Pákistán a další.

První ruční koberce z tohoto starého období jsou velmi těžko ověřitelné, neboť chybí fyzické nálezy, kde by se dal vývoj techniky tkaní doložit.

V současné době nejstarší známý koberec byl nalezen v roce 1947 při vykopávkách v pohoří Altaj. Po místě, kde byl koberec nalezen se koberec jmenuje Pazyryk, nebo Gorny – Altaj koberec. Měří 183x200 cm a má hustotu asi 360 000 uzlů na metr čtvereční. Technika jeho provedení je již velmi dokonalá a koberec má i značně vysokou hustotu uzlů, i ve srovnání s většinou koberců vyskytujících se v obchodech dnes. Vzor je velmi zajímavý, prostřední se skládá z plochého motivu, na rozhraní je průvod s jeleny a v dalších okrajových částech průvody válečníků na koních. Tento koberec byl pravděpodobně vyroben v Arménii nebo Persii okolo roku 400 př. n. l. a sloužil zřejmě jako posmrtný dar při pohřbu tamního velmože. Při nálezu byl zamrznutý v bloku ledu, což je důvod, proč je tak dobře zachován. Koberec může být viděn v muzeu Ermitáž v Petrohradě v Rusku.

Největší rozvoj výroby, respektive uměleckého pojetí výroby koberců nastal v Persii a Indii v 16. století v souvislosti s budováním honosných sídel tamních vládců a také vybavování velkých mešit. Z toho období pochází velmi slavný koberec (Ardabil) Ardebil, který je k vidění ve Victoria and Albert Museum v Londýně. Byl vyroben pravděpodobně ve městě Kashan v Persii. Vzhledem ke zpracování jeho výroba musela trvat několik let a na jeho výrobě se podílelo několik tkalců. Koberec měří 534x1152 cm, má osnovu a útek z hedvábí, vlas z vlny, hustota 518.000 uzlů na metr čtvereční a byl objednám pro mešitu Sheik Safi. Původně byly koberce dva, ale jeden byl obětován pro opravu právě toho koberce, jenž je v umístěn v Londýně. Zbylá část druhého koberce je v Los Angels County Museum v USA. Zajímavostí je, že výtěžek z prodeje koberců zaplatil opravu velké mešity v Ardabilu na severu Íránu.

Móda vybavování interiérů koberci se záhy dostala i do Evropy. Vzhledem k nákladnosti na pořízení a náročnosti s transportem se tato móda týkala jen sídel panovníků a bohatých šlechticů. Koncem 19. a počátkem 20. století se koberce začali šířit i mezi středně majetné měšťanské rodiny. Nyní jsou vzhledem k masovější výrobě a snadnějšímu importu dostupné pro každého, kdo má vkus a cit pro vybavení interiéru cenným a krásným doplňkem. Současně vyráběné koberce zahrnují široké portfolio, od levných kopií určitých druhů koberců z laciné méně kvalitní vlny, masově vyráběné zejména v Indii až po nákladná umělecká díla vyráběná z nejlepší vlny a hedvábí pocházející ze značkových manufaktur z Íránu.


© 2017 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode E-shop